staří slované

Slované patří podle původu jazyka indoevropského společenství. Na naše území přišli z daleké pravlasti, která se rozkládala od nynějších českých zemí severovýchodně někde mezi Vislou a Dněprem a kde se nacházely rozsáhlé nížiny, drobné pahorkatiny, ale i louky s močály. Odkud se tu ale vzali, těžko říci. Jsou dvě teorie. Jedna říká, že sem přišli z jiných míst, ale otázka odkud je nezodpovězena.

Druhá teorie naznačuje, že se vyvinuli z kmenů, které zde žily dlouhou dobu. Ale ani tato teorie není úplně dokázaná. Všechny zprávy, které o nich máme, jsou cizího původu, neboť sami Slované neměli písmo. Všechny informace jsou tedy podávány z vnějšku, z pohledu cizinců.

Písemných zpráv o Slovanech je do poloviny 1. tisíciletí velmi málo. Jediní, kdo mohli o nich něco napsat, byli historikové, kteří žili v sousedství ve vyspělých státech antického světa. Římští dějepisci se však o Slovanech nezmiňují vůbec a ve 4.- 5. století jen občas. Více se zachovalo v dílech historiků byzantských. Byzantská říše se s tímto národem setkávala častěji a nejednou byla nucena jejich požadavkům vyhovět.

Pseudo Maurikos říká: ,,Slovanské kmeny jsou přivyklé svobodě a nedávají se podrobit nebo zotročit, zejména ne ve vlastní zemi.Jsou početní a vytrvalí, snášejí lehce zimu, déšť, stejně jako nedostatek oděvů a potravin. Mají hojnost zemědělských plodin a dobytka. Bydlí v lesích okolo vod, močálů a jezer.“

Prokopios Casorni: ,,Slovanům a Antům nevládne jednotlivec, ale již odedávna žijí v lidovládě, a proto jsou u nich štěstí a neštěstí v životě záležitostmi společnými. Mají jediného pána všech věcí, uctívají však i víly a další božstva, jimž přinášejí oběti.“

Irm z Efesu: ,,Slované dobyli mnoho opevněných měst na své cestě, usazovali se na dobytém území, zabydleli se na nových místech. Mají velká stáda, bohatnou, mají zlato a stříbro a zaopatřili si zbraně, jimiž se naučili vládnout lépe než Byzantinci.

Zdrojem informací o životě Slovanů jsou různá archeologická naleziště – hradiště, vesnice, ale i pohřebiště aj..